:) Doufám že jste se v tom vyznali ..
Yo-ko ...
Taii
Takhle sem se už dlouho nenaštval, Jsem vážně rád že zamnou přišel a řekl mi o svých pocitech, ale nemusel vytahovat zrovna něco o čem moc dobře vím co jsem, Jsem smířený že jsem gay, a neřekl jsem to nikomu protože , protože sám ani nevím proč , nemají důvod to vědět, nemáme k sobě takoví normální vztah .. tak nevím o co mu jde! Áá sem rozčílený musím ven! Zvednu se z postele a jdu rovnou ke vchodovým dveřím, a začnu se obouvat, Kam jdeš ozve se zamnou mámin hlas. Ven je v tom problém? Odpovím jí na otázku. A kam ven, s kým ven? A jak ven? Musíš mít milionpět otázek? Prostě jdu ven, musím se uklidnit!. A vyběhnu aniž bych jí poslouchal a zabouchnu za sebou dveře. To víš že o ti řeknu že se proměním a ty mě zato zavřeš na zámek! Vběhnu do lesa v půlce lesa se proměním, a dýchám ten čerství vzduch okolo mě! Je to tak příjemný procházet se a pod tlapkami cítit , veškerou přírodu, docela mě to uklidnilo. Jak se tak procházím, skotačím, dorazím k útesu, ten kluk už tam sedí,a má nepřítomný výraz, ani si nevšiml že sedím skoro vedle něj. Lehnu si a opřu si hlavu o packy, a nechtěně udělám menší rámus s větvičkami, celkem se leknul, a všiml si mě. A promluvil, Jé ahoj ty jsi tady? Promin nevšiml jsem si. A usmál se na mě, má tak krásný úsměv,v jeho očích de vidět radost, i starost, ještě že mi nerozumí, Koukne zpět k moři a ptá se .. jak se máš? Jé že se vůbec ptám vid, ty mi stejnak neodpovíš, nevadí a koukne na mě a dívá se mi přímo do očí. Víš tvoje oči mi někoho připomínají, vím že je to hloupost . ale jeden kluk od nás ze třídy, je má uplně stejné jako ty. Zvláštní vid. A koukne na mě a usmívá se, já jen na něj kouknu a doufám jen že si nedá 1 a 1 dohromady! Pak jen mlčky sedíme a koukáme na moře,mohl bych tu sním sedět hodiny a hodiny a vůbec by mi to nevadilo, z ničeho nic prolomil ticho, od kuť ses tu vůbec vzal? Kouknu na něj , nechápu o čem mluví, Víš celkem je to zajímavé, tady v lesích už po staletí vlci nežijí, ty jsi za tu dobu první co se tu objevil. Zde té potravy také moc není, zajímalo by mě z čeho žiješ. Na to že si vlk, já člověk, ještě si nezaútočil.. jsi spíš jak pes než vlk, koukne na mě , ja na něj zírám pak se usměje a promin snad sem tě ted neurazil :D dám hlavu na stranu, na znamení nechápavosti, Kdyby věděl kdo jsem určitě by to vyzradil, a divím se že tu neběhají lovci. Zatím je jediný kdo o mě ví. Z ničeho nic se mě zeptá, můžu si tě pohladit? Je fakt že nemám rad ničí ruce na mé srsti. Ale jemu to dovolím, přisednu si k němu blíž, aby si mě mohl pohladit. Dotknul se mě, Ty, ty máš tak hebkou srst, rozzáří se mu oči a hladí mě dál za uchem, neříkám že mi to není příjemné,je to, jak bych to řek krásný pocit, když se mě dotknou jeho ruce. Zavřu oči a docela si užívám jeho doteky.
Eren
Dočkal jsem se vlk došel na útesy, jsem v jeho společnosti fakt uvolněný, nic mě netrápí, dokonce mi dovolil, abych se ho dotknul, má tak hebkou srst. Kouknu na něj, užívá si pohlazení, myslím, že ho ještě nikdo nehladil. Divím se, že mi to vůbec dovolil. Jo omlouvám se myslím že jsem dost cítit,ale dneska jsem měl dost zábavný den s kamarády,dokonce i s bratranci. A kouknu do země. A je hodně pozdě, měl bych pomalu jít, strýc už asik šílí kde zas vězím, tak dlouho, vlk na mě kouknul takovým tím pohledem, neví o mě doufám nikdo. Jako bych mu četl myšlenky. Kouknu na něj a s úsměvem mu odpovím, neboj se, nikdo o tobě neví. Nikomu sem neřekl že tu semnou sedává vlk. Vidím v jeho pohledu úlevu, zvednu se a pomalu odcházím mým směrem, vlk mi je v patách, jdeš mě doprovodit? Díky ale nemusíš mít strach, znám to tu jak své boty ;) .. ale i přesto vlk jde stále semnou, jak mile se blížíme k domu, zastaví na kraji lesa , a čeká, až dorazím ke vchodu. Otočím se ale v tý tmě jdou vidět jen ty jeho oči. Otevřu si dveře a vejdu, všude je ticho, nikdo nikde, dokonce ani strýc není v pracovně, jdu do svého pokoje, a rovnou do koupelny, za tenhle den jsem vskutku jak prase, divím se že vedle mě ten vlk seděl , a dám se do sprchy, je to úžasný pocit. Zastavím vodu, vylezu ze sprchy, a utřu se, obleču do pyžama, a zajdu k umyvadlu, vyčistím zuby, a zalezu si do postele, a přikryju se až po bradu, a usnu, … Ráno vstanu celkem brzo, nato že jsem šel spát dost pozdě, vylezu s vyhřáté postele, a obleču si župan, a dojdu dolů na snídani, vejdu do jídelny, a sednu si na své místo, nikdo tu ještě není, Pety mi donesla snídani, a došel Tim, koukl na mě takovým vražedným pohledem. Nechápu co se změnilo od včerejška, sedne si dost velký kus ode mě. Celkem mě to zarazilo, Stalo se něco optám se, koukne na mě, ještě vražedněji a řekne NE! A čeká na snídani kterou mu Pety donese během chviličky, úplná nechápačka .. radši se věnuji snídani, to bude lepší, dojde s truc i s Kaiem , dobré ráno ve spolek, řekl strýc , ja přikývl, protože mám plnou pusu rohlíku .. dojedl jsem, dopil jsem, a odešel jsem od stolu. A šel rovnou do svého pokoje. A zapnul si PC. A začnu si psát s někdým kdo je online.
Tim
Když vstanu, cítím se dobře, ale jak mile si vzpomenu na včerejší den, udělá se mi zle.Takhle mě ponížit obleču se a jdu rovnou dolů na snídani, sotva vejdu do jídelny, sedí tam ta krysa, co si říká bratránek. Tss kouknu, na něj mám výraz vraha!. Sednu si kus od něj, slyším, jen stalo se něco? Jak se opovažuje, ještě se ptát! Odpovím NE!. A čekám, až mi donese Pety snídani. Začnu snídat, když vidím ten jeho ksicht zvedá se mi žaludek, ještě že se během chvíli doplazily Kai s otcem. Sedli si tak abych na něj neviděl, díky bohu za to . stejně, za chvili odešel. Sem rád že můžu v klidu posnídat. Stalo se něco zeptá se otec. Kouknu na něj a s úsměvem mu odpovím Ne vše v pořádku, proč se ptáš? Já jen že tu byl dost hustý vzduch, nestalo se mezi vámi něco? Držím v ruce rohlík, a v druhé hrnek čaje, s klidem odpovím, Ne vůbec nic, a dojím to co mám v ruce a zapiji to. Pak otec řek něco co mě celkem zaskočilo, Kluci když vás tu tak mám, chci se vás zeptat, nechcete tu bydlet a chodit do zdejší školy? Celkem mě to vyrazilo dech, když si pomyslím že, bych bydlel pod jednou střechou sním,a vydět ty jeho kamarádičky každy den ? v žádném případě. Odpovím s ledovým klidem. Proč ne? S matkou bych to prodiskutoval, co ty Kai? Já se na Kaie podívám, a ten s úsměvem řekne , jasně nevidím v tom problém, ja vstanu, a opřu se rukama o stůl a řeknu, já v žádném případě, odmýtám, a odejdu od stolu. A jdu do svého pokoje, ale než tam vejdu otevřu dveře k Erenovi a řeknu mu pěkně od plic. Si ze mě děláte prdel? Tady bydlet nebudu! A zavřu dveře a odcházím k sobě, zamknu dveře a začnu si balit kufry. Slyším jen dveře jak se je někdo snaží otevřít, Erenův hlas zní divně, Time hej Time co se stalo? Nechápu to! Jo tak ty nechápeš? Di se vycpat Eri a vypadni od těch dvěří!. A nechám balení balením,a zalezu do postele!.
Strýc
Kai nevíš, co se to sním, stalo? Ne včera byl ještě v pohodě! Nerozumím té jeho reakci, musím zjistit co se sním děje. Tati měl bys ho ted nechat být, dokud má tuhle náladu není radno s ním mluvit. Proto sním, máma nekomunikuje, nechápu to, není spokojený s tím že žije sní, Myslel jsem že bude mít radost že nás tu chceš!. Poslouchám jak Kai mluví o tom že nejsou s pokojení s žití ze svou matkou. Ale i přesto je Tim takoví. Vstanu a jdu k jeho pokoji, vidím tam stát Erena, co se stalo? Nevím vletěl do mého pokoje, a zakřičel na mě " Si ze mě děláte prdel? Tady bydlet nebudu! " a zabouchl dveře, od tý doby se zamknul, a nechce nikeho slyšet, a už vůbec né vidět. Co se to tu děje? Time, otevři to sem já. Slyšíš? Otevři ty dveře! Z pokoje se ozve.Běžte pryč! Všichni mi dejte pokoj!.... Tohle nemá cenu dokud se neuklidní , neodemkne dveře, řekl Kai a zašel do svého pokoje. Eren na mě mluví, strejdou nech ho ted, Kai má pravdu, ted to nemá smysl, hádat se sním přes dveře. Nech ho vychladnout, Dobře Eri , tak já ho ted nechám,ale jeho matce zavolám, že je tu chci, doufám že ti to nevadí? Mě? Vadit? Né myslím že když nás tu bude víc, nebude tu takové ticho, a celkem je tu rušno už ted nemyslíš ? a usmál se na mě, Chytnu ho kolem ramen, a máš pravdu Eri ja budu ve sví pracovně, a do éteru řeknu, budu v pracovně, Time když si budeš chtít promluvit víš kde mě hledat, a odešel jsem . v pracovně si sednu do křesla, a zvedám telefon a volám Mizuki.

