Dan Steel:
Ležím si tak v pelechu, a přemýšlím nad nesmrtelnosti brouka.
Už je to nějaký ten pátek, co jsem byl ve škole. Asi bych se měl podívat, jak to tam vypadá, třeba abych nezapomněl.
Jdu do koupelny.
"bože to sem se lekl, ten odraz je můj?" Pročísl jsem si rukama vlasy. "Asi bych měl něco s tím udělat, třeba umýt."
Z koupelny jsem zamířil rovnou do kuchyně a k lednii. "he?? Nic tam nemám? Hups tak nic koupím si něco po cestě. Kde mám uniformu? Kde jsíí haloo kde jsíí .. áá tady si hh? To si nemůžu vzít! Šup do prádla. Vezmu si tohle joo tohle mi sedí líp."
Pomalu vyrážím, Zamknu za sebou. Žaludek byl nevrlí už mě z něj bolela hlava jak kňoural, kousek od bytu byl malí krámek s potravinami. Vyšel jsem z něj a sedl si na lavičku, pomalu jsem to do sebe naládoval. Vyhodil sáček a pokračoval v cestě . Už jsem se blížil ke škole. Bože bylo jich tu tolik, se tu nedalo pomalu ani hnout. Proč se na mě všichni koukali? Věděl jsem že můj účes není in ale nemusí furt tak koukat.. Počkal jsem až se všichni nahrnuli do školy, nechtěl jsem se tam mačkat.
Jak jsem tam stál přešla mě i chuť tam jít, pozoroval jsem všechny jak se do školy přímo rvou byl to
strašný pohled...
A jak jsem tam tak stál v myšlenkách, někdo na mě skočil, div mě neshodil,chytne mě to za ruku a táhne mě do školy. Když sem se vzpamatoval a kouknul kdo to vlastně byl, tak mě to ani nepřekvapilo.
"Gabčo co to děláš? Málem si mě zabila."
Koukne na mě s těmi svými hnědými kukadly. "A stalo se ti snad něco? Dělej, přijdeš pozdě na hodinu." "Po-počkej cože? Já ale nechci jít." Z ničeho nic se zastavila. A koukne znova na mě ale ten pohled je děsivější než můj.
"Jak nechtěl? Nebyl jsi tu dlouho, ani si mi neotvíral dveře, když jsem za tebou přišla. A myslím, že jsi ani doma nebyl! Tak se ted nevzpírej a obuj si ty papuče a jdeme do třídy .Počkej stůj co to máš na sobě? Kde máš uniformu?" Zírám na ní jak na nové vrata... "v prádle musel sem si něco vzít nechtěl jsem dojít jen v trenkách, neříkám že by nebylo na co kouknout no ne?"
mrknu na ní , ona jen zírá, neodpovídá a dál mě táhne na vyučování. Je jediná, kdo se mě nebojí a je rázná. Mám jí rád je jak ségra. Když vejdeme do třídy tak všichni z ničeho nic sklapnou. Nemají mě moc v lásce. Když se hrnu na zadní místo tak mě Gabča chytla za ruku a stáhla mě vedle sebe. Kouknu na ní a ona se mi dívá přímo do očí.
"Tady budeš sedět vzadu by si jenom spal." A otočí se směrem k tabuli. "Dobra,dobrá" sklopím hlavu a tiše sedím vedle ní. Slyším jak si všichni něco šeptají. Ale mě to bylo u prdele, nezajímali mě jejich žvásty . Sedl jsem si pohodlně, usnou mi nedělá problém nikde. Sotva začala první hodina už se mi, otvírá pusa a chtělo se mi spát. Do třídy vejde tř. učitel.Rozhlídnul se po třídě a hned si mě všiml a samozřejmě se nezdrželí komentáře.
"Ale,ale kdo nás to poctil svou návštěvou? Není vám špatně, že jste přišel?"
Pořádně jsem nasál vzduch do plic a chtěl odpovědět ale Gabča se na mě podívala.
"Ani to nezkoušej"
Tak sem to nechal být.
Už je to nějaký ten pátek, co jsem byl ve škole. Asi bych se měl podívat, jak to tam vypadá, třeba abych nezapomněl.
Jdu do koupelny.
"bože to sem se lekl, ten odraz je můj?" Pročísl jsem si rukama vlasy. "Asi bych měl něco s tím udělat, třeba umýt."
Z koupelny jsem zamířil rovnou do kuchyně a k lednii. "he?? Nic tam nemám? Hups tak nic koupím si něco po cestě. Kde mám uniformu? Kde jsíí haloo kde jsíí .. áá tady si hh? To si nemůžu vzít! Šup do prádla. Vezmu si tohle joo tohle mi sedí líp."
Pomalu vyrážím, Zamknu za sebou. Žaludek byl nevrlí už mě z něj bolela hlava jak kňoural, kousek od bytu byl malí krámek s potravinami. Vyšel jsem z něj a sedl si na lavičku, pomalu jsem to do sebe naládoval. Vyhodil sáček a pokračoval v cestě . Už jsem se blížil ke škole. Bože bylo jich tu tolik, se tu nedalo pomalu ani hnout. Proč se na mě všichni koukali? Věděl jsem že můj účes není in ale nemusí furt tak koukat.. Počkal jsem až se všichni nahrnuli do školy, nechtěl jsem se tam mačkat.
Jak jsem tam stál přešla mě i chuť tam jít, pozoroval jsem všechny jak se do školy přímo rvou byl to
strašný pohled...
A jak jsem tam tak stál v myšlenkách, někdo na mě skočil, div mě neshodil,chytne mě to za ruku a táhne mě do školy. Když sem se vzpamatoval a kouknul kdo to vlastně byl, tak mě to ani nepřekvapilo.
"Gabčo co to děláš? Málem si mě zabila."
Koukne na mě s těmi svými hnědými kukadly. "A stalo se ti snad něco? Dělej, přijdeš pozdě na hodinu." "Po-počkej cože? Já ale nechci jít." Z ničeho nic se zastavila. A koukne znova na mě ale ten pohled je děsivější než můj.
"Jak nechtěl? Nebyl jsi tu dlouho, ani si mi neotvíral dveře, když jsem za tebou přišla. A myslím, že jsi ani doma nebyl! Tak se ted nevzpírej a obuj si ty papuče a jdeme do třídy .Počkej stůj co to máš na sobě? Kde máš uniformu?" Zírám na ní jak na nové vrata... "v prádle musel sem si něco vzít nechtěl jsem dojít jen v trenkách, neříkám že by nebylo na co kouknout no ne?"
mrknu na ní , ona jen zírá, neodpovídá a dál mě táhne na vyučování. Je jediná, kdo se mě nebojí a je rázná. Mám jí rád je jak ségra. Když vejdeme do třídy tak všichni z ničeho nic sklapnou. Nemají mě moc v lásce. Když se hrnu na zadní místo tak mě Gabča chytla za ruku a stáhla mě vedle sebe. Kouknu na ní a ona se mi dívá přímo do očí.
"Tady budeš sedět vzadu by si jenom spal." A otočí se směrem k tabuli. "Dobra,dobrá" sklopím hlavu a tiše sedím vedle ní. Slyším jak si všichni něco šeptají. Ale mě to bylo u prdele, nezajímali mě jejich žvásty . Sedl jsem si pohodlně, usnou mi nedělá problém nikde. Sotva začala první hodina už se mi, otvírá pusa a chtělo se mi spát. Do třídy vejde tř. učitel.Rozhlídnul se po třídě a hned si mě všiml a samozřejmě se nezdrželí komentáře.
"Ale,ale kdo nás to poctil svou návštěvou? Není vám špatně, že jste přišel?"
Pořádně jsem nasál vzduch do plic a chtěl odpovědět ale Gabča se na mě podívala.
"Ani to nezkoušej"
Tak sem to nechal být.
Takhle mi hezky uplynul celí den, ani mi nevadilo že sedím v první lavici a Gabriela mě celou dobu píchala tužkou do žeber abych nespal. Bylo příjemné strávit pro změnu den ve škole. Když zazněl poslední tón toho otravného zvuku který ukončoval vyučování, protáhl jsem se a koukl ke dveřím kde se už všichni hrnuli domů. Když sem tak přemýšlel napadlo mě zajít si na zmrzlinu.
Před školou jsem na ní čekal, musel jsem se kouknout i na hodiny. Nechápal jsem co jí tak dlouho trvalo. Když už konečně v hloučku holek vylezla ze školy. Zakřičel jsem na ní
"Gábi, když už máme společnou cestu domů nezajdeme na zmrzlinu? zvu tě."
Co jsem to dořekl otočil se a šel. po chvilce jsem si uvědomil že jdu celou cestu sám, zastavil sem a podíval se za sebe. Stála pořád tam a nevěřícně na mě koukala.
"Hej co se děje? Proč tam tak stojíš? Ty nemáš chuť na zmrzlinu? No ták nestůj tam jak solný sloup a pojď. Nabídka není trvalá moc dlouho, nerozmýšlej dvakrát."
Rozběhla se přímo ke mě a vytáhla mi ruku z kapsy a táhla mě do nejbližší cukrárny.
"Tak vidíš že to jde, ale nemusíš mě kvůli tomu tahat jak malého fagana." Rozesmál jsem se na hlas.
"Promiň víš že s tebou trávím málo času. A docela mě překvapuje že mě zveš na zmrzlinu, a říkáš to jako by nic."
"Tak promiň že mám na ní chuť a když už jsem byl ve škole s tebou tak sem si řek že tě pozvu, bude to jako omluva za to že ti neotvírám dveře. hm?"
Docela se nafoukla jak jsem na ní vypláznul jazyk, ale hned se na mě usmívala jak sluníčko. Držela se mě jak klíště a pomalu jsme se blížili k přechodu. A milion pět lidí co stali a čekali na zeleného panáčka, v rychlosti blesků vyrazili vpřed. Oba jsme se blížili když panáček začal blikat na znamení změny barvy. Slyšel jsem jak už se auta chystala vyrazit. V tu chvíli jsem vkročil i s Gabčou na přechod. A jen jsem uslyšel známí to zvuk klaksónu. Jen sem se chladně kouknul na řidiče co byl přímo přede mnou mé oči se střetli s jeho. Takové jasně zelené jsem ještě neviděl a k mému chladnému výrazu jsem přidal mraziví úsměv. A přešli jsme v pořádku na druhou stranu a rovnou přes park k cukrárně.
Cítil jsme jak jí bije srdce strachem. To taky vysvětluje její větu kterou řekla hned potom co mi dala pohlavek.
"Dane co blbneš chceš aby nás někdo přejel?
"Promiň, neboj se jsi se mnou, a když jsi se mnou nic se ti nestane."
Koukl jsem se na ní omluvným výrazem.
Vím že tohle jsem přehnal, když jsem nás vtáhl na přechod když už měla být červená. Ale prostě mi to nedalo.
Šly jsme přes park, byla to nejkratší cesta k nejlepší cukrárně vůbec.
Pokračovali jsme v cestě,bylo tu tolik různých lidí, tam na lavičce seděl chlápek v kožených hadrech a přitom byl hic jak prase, o kus dál venčil pár malého jorkšíra, " Fuj " hroznej pes, spousta lidí cvičí jógu, o kus dál mají piknik. prostě je tu docela rušno..Došli jsme k cukrárně a vešli dovnitř u okna bylo místo pustil jsem jí přede mne aby se posadila první.
Když jsem se usadil vzal jsem do ruky menu. Rozhlížím se po okolí, je tu živo matně sem si pamatoval co jsem tu naposledy byl.
Gabča držela v ruce menu a začala mi z něj číst.
"Co myslíš, bude dobrá Čokoláda s lesním ovocem?"
"Vyzkoušej,já si dám vanilkovou s horkými maliny"
" To je klasika, Ty nemáš chuť ochutnat něco nového, zajímavějšího? "
" Ani ne, dostal jsem chuť na tohle, ty si dej co jen chceš přece jenom platím já."
Kouká na mě těma psíma očima musel jsem se na ní usmát, bavili jsme se o různých věcech když k nám přišla číšnice.
"Dobrý den mát už vybráno? Ano máme, já bych si dal horké maliny,a k pití bych si dal limonádu. "
"Ani, a vy slečno?"
"Já bych si dala jahodový pohár s čokoládovou zmrzlinou děkuji"
"Jistě chvilinku strpení."
" Dane, proč vlastně nechodíš do školy? Víš že máš spousty zameškaných hodin? Co když tě nepustí dál?" Docela očekávána otázka.
"Víš já ti ani nevím, prostě mě nebaví sedět v lavici. Mám jiné věci na práci."
Kouká na mě zamyšleně, jak kdyby nevěděla co říct, je to divné to se jí nepodobá, má vždy argumenty na vše.
" Áha a co ty věci jsou?"
"Mě bylo jasný že se zeptáš."
"nevím čemu se směješ, je to vážné, můžou tě vyhodit ze školy, co pak budeš dělat?"
"Hmm tak to opravdu nevím, dívej se tady a teď ti slibuju že se polepším v docházce ju ?"
"Dobře beru to, doufám že to nejsou jen plané řeči."
V debatě nás vyrušila číšnice která nám donesla objednávku.
"Tady prosím jedna slečně, a druhá příteli" i přes její úsměv jsem jí musel opravit!
"slečno mi nejsme pár. jsme něco jako bratr a sestra."
" Tak to se omlouvám"
začala se omlouvat a odešla.Koukl jsem se na Gabču a viděl v jejím výrazu něco co asi slyšet nechtěla. Hned sklonila hlavu a začala se rýpat v poháru.'
"Promiň, seš dobrá kámoška, jestli jsem tě ranil omlouvám se."
co jsem to řekl tak jsem se pustil do svých malin ...
"V pořádku, nedělej si starosti."
Sice řekla něco co mě mělo stačit ale věděl jsem že ke mě něco cítí. Ale její city jí já nemohu opětovat.
Takové to napětí které tu teď bylo za chvíli zmizelo spokojeně se bavíme.
Do cukrárny došla partička kluků. samozřejmě že tuhle partičku sem moc dobře znal. Jak se tak dívají po volném místě k sezení tak mě zahlídly. Šly rovnou k našemu stolu, a když se u nás zastavili tak se smíchem promluvil Sid. Jeho jsem opravdu vidět nechtěl!
"Bože né Dane,chlape co ty tu? na rande? hmm pěkná kočička, celá k sežrání."
"Myslím že do toho ti nic není Side, aj kdyby, tak ti je po tom houby."
"Ale, ale co tak silná slova neboj se nejsme tu abychom vyrovnali nějaké účty co mezi sebou rádoby máme. Jen jsme si zašli na zmrsku to víš venku hic a docela by nám bodla."
"Hmm zajímaví a já myslel že hnijete v tý zatuchlí díře které říkáte doupě pánů. Ale né vy jste si zašli na něco ledového do civilizace .."
Před školou jsem na ní čekal, musel jsem se kouknout i na hodiny. Nechápal jsem co jí tak dlouho trvalo. Když už konečně v hloučku holek vylezla ze školy. Zakřičel jsem na ní
"Gábi, když už máme společnou cestu domů nezajdeme na zmrzlinu? zvu tě."
Co jsem to dořekl otočil se a šel. po chvilce jsem si uvědomil že jdu celou cestu sám, zastavil sem a podíval se za sebe. Stála pořád tam a nevěřícně na mě koukala.
"Hej co se děje? Proč tam tak stojíš? Ty nemáš chuť na zmrzlinu? No ták nestůj tam jak solný sloup a pojď. Nabídka není trvalá moc dlouho, nerozmýšlej dvakrát."
Rozběhla se přímo ke mě a vytáhla mi ruku z kapsy a táhla mě do nejbližší cukrárny.
"Tak vidíš že to jde, ale nemusíš mě kvůli tomu tahat jak malého fagana." Rozesmál jsem se na hlas.
"Promiň víš že s tebou trávím málo času. A docela mě překvapuje že mě zveš na zmrzlinu, a říkáš to jako by nic."
"Tak promiň že mám na ní chuť a když už jsem byl ve škole s tebou tak sem si řek že tě pozvu, bude to jako omluva za to že ti neotvírám dveře. hm?"
Docela se nafoukla jak jsem na ní vypláznul jazyk, ale hned se na mě usmívala jak sluníčko. Držela se mě jak klíště a pomalu jsme se blížili k přechodu. A milion pět lidí co stali a čekali na zeleného panáčka, v rychlosti blesků vyrazili vpřed. Oba jsme se blížili když panáček začal blikat na znamení změny barvy. Slyšel jsem jak už se auta chystala vyrazit. V tu chvíli jsem vkročil i s Gabčou na přechod. A jen jsem uslyšel známí to zvuk klaksónu. Jen sem se chladně kouknul na řidiče co byl přímo přede mnou mé oči se střetli s jeho. Takové jasně zelené jsem ještě neviděl a k mému chladnému výrazu jsem přidal mraziví úsměv. A přešli jsme v pořádku na druhou stranu a rovnou přes park k cukrárně.
Cítil jsme jak jí bije srdce strachem. To taky vysvětluje její větu kterou řekla hned potom co mi dala pohlavek.
"Dane co blbneš chceš aby nás někdo přejel?
"Promiň, neboj se jsi se mnou, a když jsi se mnou nic se ti nestane."
Koukl jsem se na ní omluvným výrazem.
Vím že tohle jsem přehnal, když jsem nás vtáhl na přechod když už měla být červená. Ale prostě mi to nedalo.
Šly jsme přes park, byla to nejkratší cesta k nejlepší cukrárně vůbec.
Pokračovali jsme v cestě,bylo tu tolik různých lidí, tam na lavičce seděl chlápek v kožených hadrech a přitom byl hic jak prase, o kus dál venčil pár malého jorkšíra, " Fuj " hroznej pes, spousta lidí cvičí jógu, o kus dál mají piknik. prostě je tu docela rušno..Došli jsme k cukrárně a vešli dovnitř u okna bylo místo pustil jsem jí přede mne aby se posadila první.
Když jsem se usadil vzal jsem do ruky menu. Rozhlížím se po okolí, je tu živo matně sem si pamatoval co jsem tu naposledy byl.
Gabča držela v ruce menu a začala mi z něj číst.
"Co myslíš, bude dobrá Čokoláda s lesním ovocem?"
"Vyzkoušej,já si dám vanilkovou s horkými maliny"
" To je klasika, Ty nemáš chuť ochutnat něco nového, zajímavějšího? "
" Ani ne, dostal jsem chuť na tohle, ty si dej co jen chceš přece jenom platím já."
Kouká na mě těma psíma očima musel jsem se na ní usmát, bavili jsme se o různých věcech když k nám přišla číšnice.
"Dobrý den mát už vybráno? Ano máme, já bych si dal horké maliny,a k pití bych si dal limonádu. "
"Ani, a vy slečno?"
"Já bych si dala jahodový pohár s čokoládovou zmrzlinou děkuji"
"Jistě chvilinku strpení."
" Dane, proč vlastně nechodíš do školy? Víš že máš spousty zameškaných hodin? Co když tě nepustí dál?" Docela očekávána otázka.
"Víš já ti ani nevím, prostě mě nebaví sedět v lavici. Mám jiné věci na práci."
Kouká na mě zamyšleně, jak kdyby nevěděla co říct, je to divné to se jí nepodobá, má vždy argumenty na vše.
" Áha a co ty věci jsou?"
"Mě bylo jasný že se zeptáš."
"nevím čemu se směješ, je to vážné, můžou tě vyhodit ze školy, co pak budeš dělat?"
"Hmm tak to opravdu nevím, dívej se tady a teď ti slibuju že se polepším v docházce ju ?"
"Dobře beru to, doufám že to nejsou jen plané řeči."
V debatě nás vyrušila číšnice která nám donesla objednávku.
"Tady prosím jedna slečně, a druhá příteli" i přes její úsměv jsem jí musel opravit!
"slečno mi nejsme pár. jsme něco jako bratr a sestra."
" Tak to se omlouvám"
začala se omlouvat a odešla.Koukl jsem se na Gabču a viděl v jejím výrazu něco co asi slyšet nechtěla. Hned sklonila hlavu a začala se rýpat v poháru.'
"Promiň, seš dobrá kámoška, jestli jsem tě ranil omlouvám se."
co jsem to řekl tak jsem se pustil do svých malin ...
"V pořádku, nedělej si starosti."
Sice řekla něco co mě mělo stačit ale věděl jsem že ke mě něco cítí. Ale její city jí já nemohu opětovat.
Takové to napětí které tu teď bylo za chvíli zmizelo spokojeně se bavíme.
Do cukrárny došla partička kluků. samozřejmě že tuhle partičku sem moc dobře znal. Jak se tak dívají po volném místě k sezení tak mě zahlídly. Šly rovnou k našemu stolu, a když se u nás zastavili tak se smíchem promluvil Sid. Jeho jsem opravdu vidět nechtěl!
"Bože né Dane,chlape co ty tu? na rande? hmm pěkná kočička, celá k sežrání."
"Myslím že do toho ti nic není Side, aj kdyby, tak ti je po tom houby."
"Ale, ale co tak silná slova neboj se nejsme tu abychom vyrovnali nějaké účty co mezi sebou rádoby máme. Jen jsme si zašli na zmrsku to víš venku hic a docela by nám bodla."
"Hmm zajímaví a já myslel že hnijete v tý zatuchlí díře které říkáte doupě pánů. Ale né vy jste si zašli na něco ledového do civilizace .."
Jak tak s ledovím klidem sem jedl své maliny, ale zahlédl jsem jak jeden z těch týpku sahá na Gabču. Moje ruka vyletěla jak střela, týpek mi nestihl uhnout a schytal ránu. Už jsem vstal chytl jsem Sida pod krkem a koukl mu do očí.
"Jestli uvidím tvoje opice se k ní jen přiblížit tak to nepřežije je ti to Jasný?!" "To je jako výhružka?"
" Ber si to jak chceš! ... Pojď Gábi jdeme domů."
Vytáhl jsem bankovky na stůl a nechal je tam, Gabča šla přede mnou a jak jsem obcházel Sida, drcnul jsem do něj na znamení že to beru vážně.
Venku jsem jí chytl za ruku a stoupil si před ní
"promiň nechtěl jsem abys tohle viděla a ani jsme si nedojedly pohár."
" To je dobrý, vypadalo to že mezi sebou nemáte dobrý vztah... A no nedojedly nevadí pozveš mě třeba příště ju. ?
"Jsi chytrá holka, no máme mezi sebou nevyřešené účty,, ale tím tu tvou hlavinku nebudu zatěžovat, Tak pojď doprovodím tě domů je dost pozdě, a máš pravdu pozvu tě někdy jindy "
Myslím že vědět všechno nemusí, ale věřím že si Met najde cestu jak mě nasrat. A věřím že využije nějak Gabrielu, nesmím mu dovolit se k ní přiblížit! Je přece jako moje sestra.
Doprovodil jsem jí domů a u dveří jsem se s ní rozloučil. Bydlí docela kus ode mne tak to se dost projdu...
"Jestli uvidím tvoje opice se k ní jen přiblížit tak to nepřežije je ti to Jasný?!" "To je jako výhružka?"
" Ber si to jak chceš! ... Pojď Gábi jdeme domů."
Vytáhl jsem bankovky na stůl a nechal je tam, Gabča šla přede mnou a jak jsem obcházel Sida, drcnul jsem do něj na znamení že to beru vážně.
Venku jsem jí chytl za ruku a stoupil si před ní
"promiň nechtěl jsem abys tohle viděla a ani jsme si nedojedly pohár."
" To je dobrý, vypadalo to že mezi sebou nemáte dobrý vztah... A no nedojedly nevadí pozveš mě třeba příště ju. ?
"Jsi chytrá holka, no máme mezi sebou nevyřešené účty,, ale tím tu tvou hlavinku nebudu zatěžovat, Tak pojď doprovodím tě domů je dost pozdě, a máš pravdu pozvu tě někdy jindy "
Myslím že vědět všechno nemusí, ale věřím že si Met najde cestu jak mě nasrat. A věřím že využije nějak Gabrielu, nesmím mu dovolit se k ní přiblížit! Je přece jako moje sestra.
Doprovodil jsem jí domů a u dveří jsem se s ní rozloučil. Bydlí docela kus ode mne tak to se dost projdu...
"Gábi přeju ti dobrou noc. A zítra možná dojdu do školy.."
"Děkuji já tobě taky. a buď na sebe opatrný. A budu tě čekat."
"No jo pořád, já ti slíbil že se o to pokusím né že to udělám. tak ahoj a pozdravuj vaše."
"Děkuji já tobě taky. a buď na sebe opatrný. A budu tě čekat."
"No jo pořád, já ti slíbil že se o to pokusím né že to udělám. tak ahoj a pozdravuj vaše."
S těmi slovy jsem se otočil a šel rovnou domů.

