close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Kapitola 2.

28. března 2017 v 12:22 | Yo-ko ... |  Minulosti neunikneš
Netuším co mě to vlastně popadlo, začal jsem se mu dostávat pod košili. Prostě,chtěl jsem to udělat, je to jako když vidíte krásnou blondýnu a rengenujete jí očima co by tak měla pod tou vrstvou oblečení. Chtěl jsem vědět jaké to je dotýkat se mužského těla, né, jeho těla.
Jeho ruce dělali to samé, chvěl jsem se pod jeho letmými doteky. Nevydržel jsem to nutkání, musel jsem ho prostě mít a to hned teď. Vstal jsem a namířil jsem si to i sním ke kanapi,lehl si tak abych na něj krásně viděl. Stál jsem nad ním, viděl jsem se na jeho vzrušený obličej. Můj zrak upoutal jeho rozkrok a začal jsem mu odepínat pásek a zároveň knoflík se zipem. chtěl jsem vidět jak to vypadá, né jako vím jak to vypadá ale jaké to je držet někomu jinému. Zvědavost je šílená vlastnost, Políbil jsem ho v pod bříšku přišlo mi to jako vhodná příležitost dotknout se jeho pokožky. Jakmile jsem to udělal hned jsem pohleděl na něj a jeho reakce mne dostala. Byl rudý a vzrušený, myslím že v ten moment jsem byl v prdeli z jeho reakce než z toho co jsem nahmatal pod boxerkami. Sáhl jsem mu na kulky a začal je masírovat, má ruka si s nimi hrála a pak sáhla na jeho bimbase až teď jsem si uvědomil jaká to je velikost myslím že se mi kapičky potu vyrašili na čele. Začal jsem mu ho masturbovat, jeho vdechy byli intenzivní až se mi z nich ozýval kámoš v těsných kalhotech. Chystal jsem se ho osvobodit z těsného prostoru kalhot, když v tom se otevřeli dveře!
A naší pozornost upoutala osoba která ty dveře vztekle otevřela. Myslím že jsme byli oba rudí až na prdeli, jsem milerád že ta moje nejde vidět.
V ten okamžit se všechno zvrtlo ten chlap Juna rengenoval očima a to mě vytáčelo, když ho sjel že tu nemá co dělat a že má být za barem tak to bylo něco na mě.. už jsem se chystal něco říci ale byl jsem zastaven a vyveden ven.
Chvíli jsem stál před tím barem a nakonec jsem si vytáhl cigárko a s pomalím potahováním jsem odešel domů. Úplně jsem zapomněl že mi doma leží krásná holka se kterou jsem se vyspal a jen tak jsem jí tam nechal. Dal jsem si rychlou sprchu a ulehl jsem vedle ní, přivinula se ke mě a spokojeně oddechovala já koukal z okna a snažil se zapomenout na to co se odehrálo a co se mohlo stát kdyby se ty dveře neotevřeli.
Ráno byla Keiko překvapená mím obličejem ale nic jsem jí vysvětlovat nechtěl, řekl jsem jen že sem se byl projít. Nic víc, nic míň.

Znáte ten pocit když se vám sevřou plíce a vy nemůžete dýchat? Také jsem to neznal, nikdy jsem nevěřil že se chci dostat někomu do kalhot ale když ho vidím jinak to nejde. Tu noc co nás načapal ten chlap jsem ho viděl naposledy, měl jsem tolik příležitostí,tolik možností a co myslíte že jsem udělal? Nic to je to co jsem udělal. Už to bude pomalu měsíc a nemohu na něj zapomenout a to jsem s ním ještě pořádně nic neměl.
Keiko je u mě každý večer, myšlenek na něj mě pomalu zbavuje , protože tohle nebylo normální abych, abychom ... " už normálně neuvažují " vyslovil jsem ty slova a opřel se o židli v tom mě docvaklo že nejsem sám, že sedím na jednání v zasedačce a všechny oči se upřeně koukali na mě. Cukal jsem očima sem a tam, nemohl jsem najít ty správné slova. Jen jsem tiše seděl a koukal do papíru do kterých jsem se ještě ani nepodíval.
Když jsem si vzpomněl na toho chlapa zježili se mi chlupy na ruce. Hlavou se mi honí otázka, mají neco spolu? Jaký maji vztah? A chci to vůbec vědět?

Když porada skončila šel jsem do kanceláře, ještě jsem sekretářku požádal o kávu. Jen co jsem zabouchl dveře a položil složkou na stůl, sundal si sako které jsem přehodil o opěradlo u židle popošel jsem ke gauči které jsem tu měl. Lehl jsem si a zavřel oči.
"Už mi z toho hrabe, nemohu pořádně ani pracovat pořád mi to vrtá hlavou."
Najednou se rozletěli dveře a dovnitř někdo vešel, prudce jsem se posadil a koukl jsem kdo že mě to vyrušuje z odpočinku. No abych pravdu řekl, jediný kdo ke mě chodí jak do chlívku je Met. Promnul jsem si obličej a rovnou si sčísnul vlasy dozadu. Koukl jsem na něj a čekal co z něj tentokrát vypadne.
" Yuki! tady jsi, hledám tě všude. A proč mě hledáš všude když jsem tady? A navíc neumíš klepat? co kdybych tu někoho měl? " Koukl na mě a začal se šíleně smát. " Čemu se jako řehníš?" Vrhl jsem na něj vražedný pohled. " Ty se ptáš čemu? No až ty tu někoho budeš mít tak by mi to tvá sekretářka řekla a navíc kde jí vůbec máš sem jí sedět za stolem neviděl. Proč? šla mi udělat kafe, ježiši nech jí na pokoji nebo mi uteče jak ta předešlá. "
Vstal jsem z gauče a přesunul se ke stolu, pohodlně jsem se usadil a koukal na to individuum co si akorát položilo své křápy na můj stůl. " Co chceš Mete? Nemám čas tak ven s tím. Ty že nemáš čas? No za chvíli padla nezajdeme na drink? S chlapama jdeme do jednoho baru, tak mě napadlo že bys mohl jít taky. Dlouho jsme nikde nebili." Mezi jeho proslovem mi sekretářka donesla kafe. Položila mi jej na stůl a když odcházela tak jí Met plasknul po zadku a usmál se na ní. Bylo mi trapně za něj. " Omlouvám se za něj, je krapet malomocný a chybí mu půlka mozku." Ona se jen na mě podívala a usmála se, úsměvem jsem si vzal šálek s kávou a pomali si usrkl.
" Ha,ha vtipný opravdu se bavíš co?, No jistě že a né jen já." Chvíli mi pil krev ale aspoň mě přivedl na jiné myšlenky.
Nevěděl jsem zda jít nebo se odebrat domů ale nakonec mě Met přemluvil, jen jsem napsal smsku Keiko že dnes ta naše schůzka padá. Zvedl jsem hlavu od zářícího displeje a zeptal se kde je sraz. Odpověď mě potěšila, bylo to před firmou tak jsem byl i rád že se nemusím nikde vláčet.
Když opustil mou kancelář obklopilo mě v místnosti ticho, jen jsem slyšel za dveřmi malé ťukání do klávesnice ale jen malé, malinké skoro neslyšné. Začal jsem chvíli pracovat netrvalo mi to dlouho jen pár stránek které jsem poté vytiskl a zkontroloval. Vstal jsem a v jedné ruce jsem držel šálek a v druhé papíry otevřel jsem dveře a vyšel z kanceláře. Když jsem procházel kolem kantýny položil jsem šálek na linku a pokračoval tam kde jsem měl namířeno ... Zastavil jsem u dveří které patřili Akiovi zaklepal jsem a čekal až řekne zda mohu vejít. Když jsem uslyšel ty správná slova vešel jsem s úsměvem. " Nazdárek Akio tady ti nesu ty papíry co jsi dnes ráno po mě chtěl abych dodělal. Kontroloval jsem je tak by to mělo být dobré." Nenechal jsem ho pomali říct ani slovo, bylo dost hodin a měl jsem ten sraz s klukama. " Jé ty si opravdu nenecháváš práci na zítra co? (smích) Dobře podívám se na to, posaď se. " Ukázal na židli kterou měl před stolem, usadil jsem se dal si nohu přes nohu a pozoroval jeho výraz když pročítal ty papíry. " Jdeme na drink nejdeš taky? " Řekl jsem aby řeč nestála, byl opravdu zabraný do čtení. Musel jsem to nějak odlehčit. " Né, né díky slíbil jsem ženě že budu brzy doma, chystá k večeři mé oblíbené jídlo ale je to od tebe milé.. Jó rodinná večeře, tak to má zajisté přednost. Doufám že je vše v pořádku? Jistě že je s tvou prací jsem vždy spokojený, .. To jsem rád."Chvíli jsme ještě debatovali ale nakonec jsem se odebral zpět do kanceláře, sekretářka už tu nebyla ani jsem se nedivil na stole mi nechala vzkaz. Aspoň že ona byla tady ta rozumná a myslela na práci, vypnul jsem počítač a vzal si sako ze židle. Šel jsem k výtahu po cestě jsem si zkontroloval ještě zda mám u sebe doklady a hlavně na útratu. Vše jsem měl tak jsem zmáčknul tlačítko a dveře se otevřeli. " Hmm mám štěstí, nemusím čekat. " nastoupil jsem a jel rovnou dolů, na recepci jsem potkal Meta jak si to šine z druhého výtahu zavolal jsem na něj aby na mě počkal a spolu jsme se vydali za ostatními kteří už tam nevrle čekali. Samozřejmě že měli poznámky že nám to trvá ale raději jsem nereagoval, jen jsem si prohrábl vlasy a následoval jsem je tam kam mají namířeno.

Bavili jsme se když v tom se skupinka najednou zastavila před jedním barem. Když jsem se podíval kam že to jdeme tak jsem málem dostal infarkt. " To snad né " To bylo jediné co ze mě vyšlo, všichni se na mě otočili s divným výrazem." No ták Yuki, nebuď padavka je pátek tak si to užijeme, tady Dai říkal že tu byl posledně a dost se pobavil, mají tu skvělou obsluhu." Met mi dal ruku kolem krku a táhl mě dovnitř, jen jsem polkl a doufal jsem že dnes nebude mít směnu.

Vešli jsme dovnitř porozhlédl jsem se okolo a nikde nikdo.. Né jako nikdo ..
Sedli jsme si ke stolu který byl u zdi, přišla k nám obsluha a my si objednali pití. Každý něco jiného, já jsem si dal whisky na tu jsem měl chuť ta se pila pomalu tak jsem neměl strach že budu mrtví během hodiny .. Kluci se bavili o vedlejším stolu kde seděli mladé slečny, ono ani nešlo přehlédnout jak koukali ony k nám asi po půl hodině si přisedly k nám každá se omotala kolem jednoho a dál jsme popíjeli a bavili se. Hudba hrála tak akorát aby jsme jí slyšeli a aby jsme se mohli bavit. Já pořád pozoroval okolí jestli ho nezahlídnu a stále nic.
Asi po 5 sklence whisky jsem se koukl na tu dívku která seděla vedle mě. Byla jiná než ty s kým tu byla. Jak bych to jen, ano byla slušná nebyla laciná jak její kamarádky. Měla pěknou tvářičku, oči se jí lesky asi tím jak je tu nakouřeno. Chvíli jsem váhal ale nakonec jsem se sní dál do řeči, byla zábavná opravdu jsem se i s chutí zasmál. Když jsem tipal cigaretu napadla mě jedna věc.
Koukl jsem se na ní a s úsměvem
na rtech jsem se jí zeptal. " Mohu tě políbit? " Určitě jí moje otázka zarazila s červenala, asi není zvyklá že se jí někdo na něco takového ptá. Její odpověď byla skoro neslyšná. Naklonil jsem se k ní. " No, přijde mi to vhodné, nemyslíš? " Vzal jsem jí za bradu a otočil si její obličej směrem ke mě pohlédl jsem jí do očí a přibližoval jsem se k ní, její výraz byl vážně rozkošný. Jemně jsem jí začal líbat,můj jazyk začal zkoumat její ústa a moje prsty stále drželi její jemnou tvář, dál jsem zacházet nechtěl.
Z mého náhlého činu jsem byl přerušen hlasem který jsem teď opravdu slyšet nechtěl. Ale i přes to jsem jej nemohl ignorovat a slečnu přestal líbat, a koukl na osobu které ten hlas patřil. Dělal jako by mě neviděl, já jsem se od slečny vzdálil na své místo olízl jsem si rty a klopil do sebe zbytek whisky. Skleničku jsem vzal do ruky a zvedl jí.. " Prosil bych ještě jednu, díky " Musel jsem ho donutit se na mě podívat, toužil jsem spatřit jeho oči, jeho výraz který mi prozradí co si myslí....

Podíval se na mě, ale jeho výraz neměl snad nikdo šanci přečíst. Vzal mou skleničku a koukl se na Meta který ho právě obtěžoval. Pozorně jsem ho sledoval i když jsem se věnoval dívce, mé oči ho nepřestali sledovat. Usmíval se na všechny světoví strany ale mě ignoroval, řekl jsem si že zkusím hrát stejnou hru. Slečna se pod mými dotyky chvěla jako by se jí nikdy v životě nikdo nedotýkal, nezacházel jsem daleko ale byla po tom polibku ještě tišší než před tím. To mi vůbec nevadilo spíše naopak po očku jsem sledoval dění okolo a hlavně u baru. Obsluhoval snad každého jen mojí objednávku nějak nebral v potaz a asi se na mě vykašlal. Asi po 20 minutách mi byla donesena další sklenička whisky, donesl mi jí ten samí hoch který nás obsluhoval.
Vzal jsem skleničku a chystal se napít, ale v tom mou pozornost upoutalo z cela něco jiného . Kousek dál od našeho stolu seděl mladý kluk, né že by mě zaujal zrovna on ale ta jeho troufalost a flirtování s Junem. Drženou skleničku těsně u mích rtů jsem vzteky stiskl a ona praskla, všiml jsem si že se něco děje když se na mě všichni otočili a zařvali mé jméno. já se koukl na svou ruku, dlaň byla pořezaná a slitá krví střepy jsem měl zapíchlé v rankách a whisky mi stékala po stole a na zem. " škoda toho pití "
Dodal jsem když mi Met ubrousky zastavoval valící se krev. " Ty debile, co to děláš?! .. Co bych asi dělal? Byla naprasklá za to nemůžu! Jdu si to umýt." Vstal jsem a šel na toalety zůstávala po mě jen cestička od krve jak mi stékala z dlaně. Pustil jsem v umyvadle studenou vodu, sundal jsem ubrousky z ruky a dal pod tekoucí vodu. Docela to zaštípalo ale krev se pomalu ztrácela a já si mohl v klidu povytahovat střepy. V tom se rozletěli dveře a Met někoho volá aby mi to šel ošetřit. Zvedl jsem hlavu a koukl do zrcadla, to mě mohlo napadnout že to bude on! Stál tam jako neviňátko a držel lékárničku v rukou. Met mluvil tak rychle že ani nevím zda to Jun stačil pobrat. Když nás nechal osamotě srdce mi bušilo jak o závod, možná to bylo tím adrenalinem a nebo Junem ale nechtěl jsem to!
" Cos dělal? To se tu musíš pokaždé zmrzačit? Ukaž to! " z razu na mě promluvil a přišel ke mě blíž,položil lékárniřčku na pultík a podíval se mi na to. Začal mi vytahovat střepy které tam ještě byli, potom to vzal ještě dezinfekcí a potom mi to obvázal. Tiše jsem ho sledoval, jeho kaštanové vlasy byli na první pohled jemné a krásně voněli. Měl tak příjemně teplé a hladké prsty užíval jsem si jeho doteky. Když skončil začal to tu po mě uklízet .. Já zastavil vodu a chystal jsem se odejít, nemohl jsem" Stejně za to můžeš ty! " Řekl jsem když jsem už sahal po klice. On mezi tím vytřeštil na mě ty své velké oči " Já?, No kdo jiný, nikdo jiný tu není! Proč? " Jeho pohled mě bavil, byl roztomilí. " Kdybys neflirtoval s každým tak by se nic nestalo! " Chtěl jsem opustit toaletu když mě Jun zastavil v pohybu.
" Cože? Já že flirtuju s každým? Ty jsi tu ten kdo si sem nakráčí v objetí další oběti svých choutek a vysmívá se mi do ksichtu!, Cože? takže je to nakonec moje vina? "
Celý vzteklí jsem se otočil na podpatku a opustil onu místnost. U stolu se dobře bavili, já si jen sedl vedle Meta a v hlavě se mi honili věty jedna za druhou. Vytáhl jsem si cigaretu z kapsy a dal si jí do úst, Požádal jsem někoho zda nemají zapalovač. Když jsem si jí zapálil pořádně jsem vdechl nikotin do plic .. dal jsem si ruce na kolena a opřel se o ně! " Co jsem to jen řekl?" Vzal jsem první sklenku s pitím a klopil jí do sebe, koukl jsem směrem odkud jsem přišel a Jun akorát vycházel a šel k baru. Tak tam něco dělal, když v tom se tam objevil ten! ten chlap, když jsem pozoroval jak se chová a drží Juna za loket myslím že jsem viděl tak rudě že jinak už to asi nešlo. Chystal jsem se vystartovat ale to už byl Jun na cestě sem, neměl ten svůj úsměv asi jsem ho naštval, celou dobu mě sleduje a když přišel blíž začal uklízet. když jsem se zdechoval letmo jsem se ho dotknul tak aby to nikdo neviděl.. u baru jsem chtěl zaplatit útratu. Pro mou smůlu tam byl zrovna on. Myslím že mě nepoznal, díval se jako by mě viděl poprvé. Chystal jsem se odejít ale nedalo mě to, natáhl jsem se přes bar a chytl ho pod krkem. Po očku jsem sledoval zda mě Jun nevidí. Přitáhl jsem si ho k obličeji a díval se mu do očí.
" Poslouchej pozorně, řeknu to jen jednou! Jestli se ještě dotkneš nějakým způsobem Juna tak tě vlastnoručně zabiju." Odhodil jsem ho od sebe a pustil ho. On se jen upravil a řekl do prázdna " Nějaká buzna mi tu nebude říkat co mám dělat a ještě mi tu vyhrožovat!" Jen jsem se ještě na něj otočil " Tak se moc nerozkřikuj nebo ti ta Buzna přeskočí bar a skope tě do krychle!" ...



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama