Soren
" Les je temnější než dřív něco se chystá "
Pěšinka kterou jsem si vyšlapal za ty roky se začala obklopovat mlhou. Zrychlil jsem krok, zdejší mlhy bývají nebezpečné do vesnice to bylo daleko, měl jsem strach abych to stihl a nezůstal v lese když nastane úplná mlha. Říkávalo se že za dávných dob tu okolo žilo stvoření které požíralo lidské oběti. Je pravda že za posledních let se lovci vraceli do vesnice i za velkých mlh, srdce mi divoce bilo kanec kterého táhnu je čím dál tím těžší a těžší. Mlha se mi motala pod nohama jako by věděla kam jdu,
Už jen malí kousek mě dělil od vesnice když se přede mnou mlha zvedla a zhoustla tak že přes ní nešli vidět ani stromy. Nebál jsem se ale klek jsem si na zem a schoulil se do klubíčka a čekal až mlha spadne.
Cítil jsem jak se mi mlha otírá o kůži bylo to jako by se mě dotýkalo hedvábí.
Slyšel jsem praskat větvičky jako by někdo ke mě šel, Raděj jsem nechal hlavu schovanou co když to byl někdo známí, někdo z vesnice ale co když ne, co když to bylo to stvoření co se už stovky let neobjevilo? Jen jsem tam tak klečel s hlavou zabořenou ke kolenům, kroky se přiblížili a něčí ruka mi tiskla rameno. A uslyšel jsem své jméno:
" Sorene, hej Sorene si to ty? vstávej, co tady děláš? Ty nevíš že když je mlha nesmíte z vesnice? "
Zvedl jsem hlavu a uviděl známou tvář
"Larsone?, tak rád tě vidím. Já byl v lese na lovu když se udělala mlha. Myslel jsem že to zvládnu dojít. Ale.. To je v pořádku, už jsem tady tak pojď zavedu tě zpět. " Vstal jsem a byl rád že mě našel zrovna on. Mlha se pomalu začala vytrácet když jsme vylezli z lesa na mýtinu která vedla do vesnice. Ještě jsem se otočil směrem do lesa celou cestu jsem cítil že nás někdo pozoruje ale nikoho jsem neviděl. Pohodil jsem si kance na zádech a následoval Sama, Když jsme dorazili k bráně strážci už jí otvírali abychom mohli vejít. Sotva jsme vešli tak mi jedna výchovná přilítla , zvedl jsem hlavu a Larson s úsměvem ode mne odcházel, ještě zvedl ruku na pozdrav.
Chápu ho měl asi o mě strach vždy se ke mě choval jako otec kterého jsem nikdy neměl.
Táhl jsem kance do domku který jsem sdílel se svou mámou, sotva jsem otevřel dveře už se ke mě řítila a začala se mě vyptávat jestli jsem celý a jestli jsem se nezbláznil jít lovit když byla předurčena mlha. Jen jsem tiše poslouchal veškeré ty její starostlivé řeči. šel jsem na zahrádku a položil to zvíře na stolek, začal jsem ho stahovat a pomalu porcovat. Při západu slunce jsem skončil a začal po sobě uklízet, máma začala dělat večeři a chystala mi necky abych se mohl umýt.
" Sorene, měl by sis najít družku, je nejvyšší čas já tu věčně nebudu. " Zaznělo u večeře tak jako každý večer. A já jí dal stejnou odpověď tak jako každý večer " Nemám zájem o dívky v téhle vesnici mami, beru je všechny jako sestry, nedovedu si představit že bych s některou z nich měl něco mít. "
Tím náš rozhovor skončil vstala od stolu a šla do svého pokoje, já sklidil a ještě chvíli pozoroval hvězdy na zahrádce.
Všude byl klid, svíčky v domcích pozhasínali a já usoudil že je čas jít také spát.
Marius
Jako mladý jsem dostal za úkol chránit les před démony kteří se snažili získat to po čem touží jejich pán a to je srdce samotného vládce lesa. Na to co přišlo nikdo nebyl připraven, ani starší nedokázali zabránit té katastrofě která nastala. Trest za tu nedbalost a zradu mě neminul, té noci co jsem měl hlídat srdce jsem opustil své místo, byl sem mladý a zamilovaný. Ovšem jsem nevěděl že to byla jen hra aby mě odlákal od samotného srdce. Když jsem čekal na smluveném místě a on nepřišel něco mi říkalo abych se vrátil tam kde jsem měl být. Když jsem dorazil vše bylo zničené starší bojovali proti démonům a prohrávali byli až moc silní, já vrhl jsem se do toho pekla a snažil se zachránit to co jsem měl chránit. Nakonec jsme vyhráli ale les byl zničený a vládce lesa na pokraji smrti, klečel jsem u něj a držel jej v náručí.
" Markusi, kde, kde jsi byl? "
vyšlo z jeho úst. Všichni se seběhli kolem a začali ho uzdravovat. Mnou opovrhovali a nevěnovali mi ani jediný pohled. Byla to moje vina, byl jsem zaslepený láskou, chtěl jsem věřit že i démoni umí být dobří. Mýlil jsem se,všichni jsou stejní a proto teď za to zaplatím.
Byl mi navržen trest smrtí za nesplnění úkolu který mi byl svěřen, strýc však neunesl že bych měl být popraven místo toho mi byl navrhnutý trest ve kterém budu navěky bránit les v podobě mlhy a tak nezvané hosty lesa pohlcovat.
Trest který mi byl udělen trvá už stovky let, po tu dobu jsem už zabil nespočet démonů i lidí kteří zůstali v lese po dobu mlhy.
Pozoroval jsem dění v lese jeho změnu, i jeho zkázu. Lidé káceli stromy aby si stavěli domy či jen si dělali ohniště a lovili zvěř která tu žila.
Démoni se tu stovky let neukázali, vládce lesa za tu dobu nabral síly a dál se staral o les ale nikdy mi neodpustil, nechal si mne po svém boku jako stráž kterou opovrhoval.
Byl čas opět zkontrolovat dění v lese, pomalu jsem se plížil, držel jsem se u země když v tom jsem uviděl mladého muže který si to kráčel po cestičce která vedla z lesa.
Řekl jsem si že si s ním chvíli pohraji, začal jsem mlhu pouštět výš, bavilo mě jak zrychlil krok aby byl z lesa co nejrychleji. Pohltil jsem ho a pozoroval jeho reakci, byl vysoký hnědé vlasy, jemné rysy oči měl v barvě blankytného nebe. Musel mít hodně síly když skolil kance. Když jsem si ho tak prohlížel z dálky jsem slyšel kroky, měl jsem dalšího návštěvníka. Plížil jsem se podívat tím směrem odkud jsem ho slyšel. Nebyl jsem překvapený, toho muže jsem potkával v lese často. Sledoval jsem kam jde, šel za tím hochem který se krčil u stromu. Znali se, nechal jsem mlhu pomalu ustupovat až nakonec jsem jí nechal vytratit. aby vyšli z lesa ven. Nepřestal jsem je sledovat Ten hoch mi byl povědomí, jako bych, jako bych ho už znal.
Když vyšli z lesa ještě se mým směrem podíval, jeho pohled vypadal jako by věděl že tu jsem, že jej sleduji. . .
Dál si to pluji lesem a kontroluji zda je vše jak má být, za chvíli se začalo stmívat a můj den končí.
Je mi dovoleno mít svou podobu jen v noci. Užívám si této podoby vždy při sledování hvězd.
" Les je temnější než dřív něco se chystá "
Pěšinka kterou jsem si vyšlapal za ty roky se začala obklopovat mlhou. Zrychlil jsem krok, zdejší mlhy bývají nebezpečné do vesnice to bylo daleko, měl jsem strach abych to stihl a nezůstal v lese když nastane úplná mlha. Říkávalo se že za dávných dob tu okolo žilo stvoření které požíralo lidské oběti. Je pravda že za posledních let se lovci vraceli do vesnice i za velkých mlh, srdce mi divoce bilo kanec kterého táhnu je čím dál tím těžší a těžší. Mlha se mi motala pod nohama jako by věděla kam jdu,
Už jen malí kousek mě dělil od vesnice když se přede mnou mlha zvedla a zhoustla tak že přes ní nešli vidět ani stromy. Nebál jsem se ale klek jsem si na zem a schoulil se do klubíčka a čekal až mlha spadne.
Cítil jsem jak se mi mlha otírá o kůži bylo to jako by se mě dotýkalo hedvábí.
Slyšel jsem praskat větvičky jako by někdo ke mě šel, Raděj jsem nechal hlavu schovanou co když to byl někdo známí, někdo z vesnice ale co když ne, co když to bylo to stvoření co se už stovky let neobjevilo? Jen jsem tam tak klečel s hlavou zabořenou ke kolenům, kroky se přiblížili a něčí ruka mi tiskla rameno. A uslyšel jsem své jméno:
" Sorene, hej Sorene si to ty? vstávej, co tady děláš? Ty nevíš že když je mlha nesmíte z vesnice? "
Zvedl jsem hlavu a uviděl známou tvář
"Larsone?, tak rád tě vidím. Já byl v lese na lovu když se udělala mlha. Myslel jsem že to zvládnu dojít. Ale.. To je v pořádku, už jsem tady tak pojď zavedu tě zpět. " Vstal jsem a byl rád že mě našel zrovna on. Mlha se pomalu začala vytrácet když jsme vylezli z lesa na mýtinu která vedla do vesnice. Ještě jsem se otočil směrem do lesa celou cestu jsem cítil že nás někdo pozoruje ale nikoho jsem neviděl. Pohodil jsem si kance na zádech a následoval Sama, Když jsme dorazili k bráně strážci už jí otvírali abychom mohli vejít. Sotva jsme vešli tak mi jedna výchovná přilítla , zvedl jsem hlavu a Larson s úsměvem ode mne odcházel, ještě zvedl ruku na pozdrav.
Chápu ho měl asi o mě strach vždy se ke mě choval jako otec kterého jsem nikdy neměl.
Táhl jsem kance do domku který jsem sdílel se svou mámou, sotva jsem otevřel dveře už se ke mě řítila a začala se mě vyptávat jestli jsem celý a jestli jsem se nezbláznil jít lovit když byla předurčena mlha. Jen jsem tiše poslouchal veškeré ty její starostlivé řeči. šel jsem na zahrádku a položil to zvíře na stolek, začal jsem ho stahovat a pomalu porcovat. Při západu slunce jsem skončil a začal po sobě uklízet, máma začala dělat večeři a chystala mi necky abych se mohl umýt.
" Sorene, měl by sis najít družku, je nejvyšší čas já tu věčně nebudu. " Zaznělo u večeře tak jako každý večer. A já jí dal stejnou odpověď tak jako každý večer " Nemám zájem o dívky v téhle vesnici mami, beru je všechny jako sestry, nedovedu si představit že bych s některou z nich měl něco mít. "
Tím náš rozhovor skončil vstala od stolu a šla do svého pokoje, já sklidil a ještě chvíli pozoroval hvězdy na zahrádce.
Všude byl klid, svíčky v domcích pozhasínali a já usoudil že je čas jít také spát.
Marius
Jako mladý jsem dostal za úkol chránit les před démony kteří se snažili získat to po čem touží jejich pán a to je srdce samotného vládce lesa. Na to co přišlo nikdo nebyl připraven, ani starší nedokázali zabránit té katastrofě která nastala. Trest za tu nedbalost a zradu mě neminul, té noci co jsem měl hlídat srdce jsem opustil své místo, byl sem mladý a zamilovaný. Ovšem jsem nevěděl že to byla jen hra aby mě odlákal od samotného srdce. Když jsem čekal na smluveném místě a on nepřišel něco mi říkalo abych se vrátil tam kde jsem měl být. Když jsem dorazil vše bylo zničené starší bojovali proti démonům a prohrávali byli až moc silní, já vrhl jsem se do toho pekla a snažil se zachránit to co jsem měl chránit. Nakonec jsme vyhráli ale les byl zničený a vládce lesa na pokraji smrti, klečel jsem u něj a držel jej v náručí.
" Markusi, kde, kde jsi byl? "
vyšlo z jeho úst. Všichni se seběhli kolem a začali ho uzdravovat. Mnou opovrhovali a nevěnovali mi ani jediný pohled. Byla to moje vina, byl jsem zaslepený láskou, chtěl jsem věřit že i démoni umí být dobří. Mýlil jsem se,všichni jsou stejní a proto teď za to zaplatím.
Byl mi navržen trest smrtí za nesplnění úkolu který mi byl svěřen, strýc však neunesl že bych měl být popraven místo toho mi byl navrhnutý trest ve kterém budu navěky bránit les v podobě mlhy a tak nezvané hosty lesa pohlcovat.
Trest který mi byl udělen trvá už stovky let, po tu dobu jsem už zabil nespočet démonů i lidí kteří zůstali v lese po dobu mlhy.
Pozoroval jsem dění v lese jeho změnu, i jeho zkázu. Lidé káceli stromy aby si stavěli domy či jen si dělali ohniště a lovili zvěř která tu žila.
Démoni se tu stovky let neukázali, vládce lesa za tu dobu nabral síly a dál se staral o les ale nikdy mi neodpustil, nechal si mne po svém boku jako stráž kterou opovrhoval.
Byl čas opět zkontrolovat dění v lese, pomalu jsem se plížil, držel jsem se u země když v tom jsem uviděl mladého muže který si to kráčel po cestičce která vedla z lesa.
Řekl jsem si že si s ním chvíli pohraji, začal jsem mlhu pouštět výš, bavilo mě jak zrychlil krok aby byl z lesa co nejrychleji. Pohltil jsem ho a pozoroval jeho reakci, byl vysoký hnědé vlasy, jemné rysy oči měl v barvě blankytného nebe. Musel mít hodně síly když skolil kance. Když jsem si ho tak prohlížel z dálky jsem slyšel kroky, měl jsem dalšího návštěvníka. Plížil jsem se podívat tím směrem odkud jsem ho slyšel. Nebyl jsem překvapený, toho muže jsem potkával v lese často. Sledoval jsem kam jde, šel za tím hochem který se krčil u stromu. Znali se, nechal jsem mlhu pomalu ustupovat až nakonec jsem jí nechal vytratit. aby vyšli z lesa ven. Nepřestal jsem je sledovat Ten hoch mi byl povědomí, jako bych, jako bych ho už znal.
Když vyšli z lesa ještě se mým směrem podíval, jeho pohled vypadal jako by věděl že tu jsem, že jej sleduji. . .
Dál si to pluji lesem a kontroluji zda je vše jak má být, za chvíli se začalo stmívat a můj den končí.
Je mi dovoleno mít svou podobu jen v noci. Užívám si této podoby vždy při sledování hvězd.

